Jednou se na nástěnce ve škole objevil plakát: Dne 16. 4. se jede na muzikál Bídníci!!
Řekla jsem si, že tam prostě MUSÍM!!! Protože byl strašný nával, musela jsem si vybojovala dvě místa, a tak jsem vymyslela plán. Aby se uvolnila místa, stačilo dát lidem, co tam jednou ve chvíli nepozornosti do polívky jed. Ale jen takový mírný nic, abych neriskovala jejich životy :D No a místo bylo volný hned.
Jela jsem s kámošem a tak jsme se 16. sešli před školou s ostatníma a čekali až si pan řidič vzpomene, že pro nás má přijet. Nakonec měl spoždění jen pár minut.
A tak jsem nastoupili a jeli a najednou "DRNC DRNC DRNC drnc drnc drnc" Začala jsem nadávat, co to zase je?!? Martin mě "uklidnil", že to bude celou cestu. Nebylo slyšet slova a kdyby se autobus přirovnal k zemětřesení, byl by to určitě pátý stupeň Richterovy stupnice! Začala jsem se modlit (a to je co říct), aby jsme byli na místě!
Nakonec to uteklo docela rychle a já se pak při prvních pár krocíh po zastavení za setrvačnosti pořád třásla :)
Všichni jsme potřebovali po cestě trochu provětrat a někteří, hlavně já s Martinem, i občerstvit. Tak zatímco se někteří jedinci rozplývali nad hračkářstvím, my jsme vyrazili směrem k nejbližší hospodě! Na LIMONÁDKU 8-)
Tak jsme pili, klábosili o kravinkách. Najednou kouknem na hodinky a zjistíme, že za 10 minut máme být na místě! A tak jsme se ztěžklýma nohama vstali a vyrazili.. Ale trochu jsme pozapomněli, kudy jsme tam vlastně šli, a tak jsme šli přímo za nosem. Já jsem ani moc nehisterčila. Díky MOJÍ úžasný orientaci jsme nakonec dorazili z bodu A do bodu B. Jo, dobrá, Martin na tom měl taky svůj podíl (aby se neřeklo) :)
Po dalším nekonečným čekání jsme vyrazili do budovy divadla. Vytáhli jsme lístky a šli jsme zjišťovat, kde vlastně sedíme. Minuli jsme vstup A, vstup B, C, D.. U E jsme zastavili. " Je to ono?" "Nevím" Tak jsme dali lístek slečně, co stála u dveří a ta nám
řekla, že jsme se spletli, sedíme u vchodu F. Martine, i ty máš právo se splíst :D
Zhasla světla a začal hrát orchestr, všichni zmlkli a zpozorněli. Kam se na tohle hrabou americký kraviny v televizi? Děj mě tak ohromil, až mě z toho rozbolela hlava.. A tak jsem druhou polovinu spíš protrpěla, a když se po představení čtvrt hodiny tleskalo, chytala jsem mírně nerva. Ale neměla jsem sílu ho projevovat :D
Když jsme konečně dotleskali, vyrazili jsme před divadlo a zjistili, že náš autobus je bůh ví kde! Tentokrát už jsem našla sílu na projevování nervu!! Pak jsme viděli, jak učitelky prchaj. Rychle jsme se za nima vydali abysme nakonec nemuseli domu pěšky.
Dorazili jsme k našemu busu od divadla vzdálenýmu několik(set) mílí. A vidíme, že nevidíme řidiče! A co teď položili jsme si otázku. Ale to už někdo s odvahou bouchal na okno a křičel "Pane řidič, vstávejte!" Řidič rozlepil oči, protáhl se a šouravým krokem došel k volantu, máčkl tlačítko a dveře se otevřely.
A za chvíli zase "DRNC DRNC DRNC DRNC DRNC drnc drnc........." Ale nakonec mě to docela uspávalo. Takže jsem podřimovala....
Kdo ještě Bídníky neviděl, doporuču, aby na to jel.. Ještě teď mi zněj v hlavě melodie... A tak jsem si akčně stáhla soundtrack :D
Toť vše přátelé.
Martinovi gratuluju, že to tam se mnou vydržel :D
Řekla jsem si, že tam prostě MUSÍM!!! Protože byl strašný nával, musela jsem si vybojovala dvě místa, a tak jsem vymyslela plán. Aby se uvolnila místa, stačilo dát lidem, co tam jednou ve chvíli nepozornosti do polívky jed. Ale jen takový mírný nic, abych neriskovala jejich životy :D No a místo bylo volný hned.
Jela jsem s kámošem a tak jsme se 16. sešli před školou s ostatníma a čekali až si pan řidič vzpomene, že pro nás má přijet. Nakonec měl spoždění jen pár minut.
A tak jsem nastoupili a jeli a najednou "DRNC DRNC DRNC drnc drnc drnc" Začala jsem nadávat, co to zase je?!? Martin mě "uklidnil", že to bude celou cestu. Nebylo slyšet slova a kdyby se autobus přirovnal k zemětřesení, byl by to určitě pátý stupeň Richterovy stupnice! Začala jsem se modlit (a to je co říct), aby jsme byli na místě!
Nakonec to uteklo docela rychle a já se pak při prvních pár krocíh po zastavení za setrvačnosti pořád třásla :) Všichni jsme potřebovali po cestě trochu provětrat a někteří, hlavně já s Martinem, i občerstvit. Tak zatímco se někteří jedinci rozplývali nad hračkářstvím, my jsme vyrazili směrem k nejbližší hospodě! Na LIMONÁDKU 8-)
Tak jsme pili, klábosili o kravinkách. Najednou kouknem na hodinky a zjistíme, že za 10 minut máme být na místě! A tak jsme se ztěžklýma nohama vstali a vyrazili.. Ale trochu jsme pozapomněli, kudy jsme tam vlastně šli, a tak jsme šli přímo za nosem. Já jsem ani moc nehisterčila. Díky MOJÍ úžasný orientaci jsme nakonec dorazili z bodu A do bodu B. Jo, dobrá, Martin na tom měl taky svůj podíl (aby se neřeklo) :)
Po dalším nekonečným čekání jsme vyrazili do budovy divadla. Vytáhli jsme lístky a šli jsme zjišťovat, kde vlastně sedíme. Minuli jsme vstup A, vstup B, C, D.. U E jsme zastavili. " Je to ono?" "Nevím" Tak jsme dali lístek slečně, co stála u dveří a ta nám
řekla, že jsme se spletli, sedíme u vchodu F. Martine, i ty máš právo se splíst :D Zhasla světla a začal hrát orchestr, všichni zmlkli a zpozorněli. Kam se na tohle hrabou americký kraviny v televizi? Děj mě tak ohromil, až mě z toho rozbolela hlava.. A tak jsem druhou polovinu spíš protrpěla, a když se po představení čtvrt hodiny tleskalo, chytala jsem mírně nerva. Ale neměla jsem sílu ho projevovat :D
Když jsme konečně dotleskali, vyrazili jsme před divadlo a zjistili, že náš autobus je bůh ví kde! Tentokrát už jsem našla sílu na projevování nervu!! Pak jsme viděli, jak učitelky prchaj. Rychle jsme se za nima vydali abysme nakonec nemuseli domu pěšky.
Dorazili jsme k našemu busu od divadla vzdálenýmu několik(set) mílí. A vidíme, že nevidíme řidiče! A co teď položili jsme si otázku. Ale to už někdo s odvahou bouchal na okno a křičel "Pane řidič, vstávejte!" Řidič rozlepil oči, protáhl se a šouravým krokem došel k volantu, máčkl tlačítko a dveře se otevřely.
A za chvíli zase "DRNC DRNC DRNC DRNC DRNC drnc drnc........." Ale nakonec mě to docela uspávalo. Takže jsem podřimovala....
Kdo ještě Bídníky neviděl, doporuču, aby na to jel.. Ještě teď mi zněj v hlavě melodie... A tak jsem si akčně stáhla soundtrack :D
Toť vše přátelé.
Martinovi gratuluju, že to tam se mnou vydržel :D
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář